Info o MIG/MAG sváření

MIG/MAG sváření se označuje poloautomatické svařování kovů v ochranné atmosféře inertního (MIG) nebo aktivního (MAG) plynu.
Poloautomatické jsou díky tomu, že přídavný materiál = drátovou elektrodu, je do místa svařování přiváděn motorizovaným pohonem dle povelu svářeče, který je vydán stisknutím spínače na hořáku. Svářeč také vede hořák ručně.
Pojem drátová elektroda znamená, že přídavný materiál, který je klasicky navinut na cívce a podává se bowdenem v hořáku do svařovaného místa, tvoří jednu z elektrod oblouku = drát je pod proudem. Druhou elektrodou je svařovaný materiál, který se ke svářečce připojuje přes zemnící svěrku.

MAG svařování

Zkratka MAG má původ v anglickém Metal Active Gas = svařování kovů v ochranné atmosféře aktivního plynu. Aktivní plyn má kromě ochranné funkce zamezení přístupu vzduchu k roztavenému kovu za úkol také vstupovat do chemických reakcí ve svarové lázni. Používáme tyto aktivní plyny: CO2, Směs Argon + CO2 nebo O2 či Vícesložkové směsi na bázi argonu.
Zkratka MIG má původ v anglickém Metal Inert Gas = svařování kovů v ochranné atmosféře inertního plynu. Inertní plyn má jen a pouze ochrannou funkci spočívající v zamezení přístupu vzduchu k roztavenému kovu. Inertní plyn se žádných chemických reakcí ve svarové lázni neúčastní a je tedy k chemickým procesům zde probíhajícím netečný, neboli inertní. Tyto Inertní plyny se používají zejména při svařování lehkých kovů. Používáme tyto inertní plyny: Argon nebo jeho směs s Heliem.

MIG svařování

Shrnutím je, že metoda MIG je vhodná na svařování hliníku a jeho slitin, svařování a navařování slitin mědi (zejména bronzů), titanu a obecně pro svařitelné lehké kovy. To vše při použití inertního plynu. Svařovat oceli v inertním plynu je za určitých podmínek také možné, ale v praxi se téměř nepoužívá.

Rozdíl metod MIG a MAG není tedy žádný! Svářečky MIG a MAG jsou zcela totožné. Rozdíl je pouze dle použitého plynu (zda inertní či aktivní) a svařovaného materiálu.